Είμαστε μια παρέα φίλων από την Τσεχία που ζούμε σε μια μικρή πόλη στην Κρήτη. Ξεκινήσαμε να βρισκόμαστε μεταξύ μας για να έχουμε εμείς και τα παιδιά μας παρέα για τον ελεύθερο χρόνο. Οι συναντήσεις μας άρχισαν με τον καιρό να γίνονται πιο οργανωμένες συνειδητοποιώντας πως τα παιδιά μας μέσω των κοινών παιχνιδιών γίνονται πιο συνεργάσιμα μεταξύ τους αλλά και με μας. Λατρεύουν να παίζουμε όλοι μαζί, τους ενθουσιάζει όταν εμείς λαμβάνουμε μέρος σε παιχνίδια τα οποία δημιούργησαν μόνα τους και πως αποκτούν εμπιστοσύνη προς εμάς με εντελώς φυσιολογικό τρόπο. Χαίρονται όταν κάτι δημιουργούν ή καταφέρνουν κάτι καινούργιο. Καλυτέρευσε η συμπεριφορά τους καθώς επίσης και το λεξιλόγιο και οι γνώσεις τους. Καταλάβαμε πως το πιο απλό παιχνίδι μπορεί να λειτουργεί έναντι στην ξενοφοβία και μισανθρωπία. Επίσης συνειδητοποιήσαμε πόσο πλούσια είναι η καλλιτεχνική δημιουργία προσδιορισμένη για τα παιδιά στην Τσεχία και στη Σλοβακία, με ρίζες βαθιά στο 19ο αιώνα με την κορυφαία φάση των δεκαετιών 1970 – 1980 και πως είναι κρίμα να καταναλώνεται μόνο σε αυτές τις δύο χώρες. Και εμείς αποκτήσαμε μεγαλύτερη αυτοπεποίθηση στην επικοινωνία με τα ίδια μας τα παιδιά, γίναμε πιο δημιουργικές και πιο χαρούμενες. Θα θέλαμε να μοιραστούμε το υλικό που εντελώς αυθόρμητα συλλέξαμε.

Διαβάστε, κάντε μας κριτική, σχολιάστε και προσθέστε δικές σας ιδέες!


Τρίτη, 7 Φεβρουαρίου 2012

"Μαμά, μπαμπά ελάτε να παίξουμε!" στην τσέχικη εφημερίδα Haló noviny

Η δημοσιογράφος κύρια Λύντιε Γκρέτσκα τίμησε τις προσπάθειές μας και ζήτησε σε μορφή συνέντευξης πληροφορίες για τις "παραμυθένιες" μας ασχολίες. Η συνέντευξη δημοσιεύθηκε στην καθημερινό φύλλο Haló Noviny, 7.2. 2012 με τίτλο: Τι επιθυμούν οι Έλληνες; Δουλειά και κοινωνικά δικαιώματα"
Η συζήτηση δε στρεφόταν μόνο γύρω από τα παιδιά και γονείς, αλλά μιλήσαμε και για τη σημερινή ζωή στην Ελλάδα και οι τις προοπτικές τις.
Το άρθρο είναι προς το παρόν μόνο στα τσέχικα, η μετάφραση ετοιμάζεται για αυτό δημοσιεύουμε μόνο ένα ενδεικτικό απόσπασμα.
http://halonoviny.cz/articles/view/239924

Rozhovor s Věrou Klontza-Jaklovou, archeoložkou a spisovatelkou

Co chtějí Řekové? Práci a sociální jistoty

Našim čtenářům jste známá z článků o současném Řecku. Asi málokdo ví, že kromě politiky jste se pustila i do překladu českých pohádek. Co vás k tomu vedlo?
Když se narodil můj syn, měla jsem hned plnou hlavu starostí, jak jej postavím do života, jak jej budu vychovávat. Rodiče se mi hodně věnovali a navíc jsem vyrůstala v době, kdy děti mohly pěstovat nejrůznější koníčky, aniž by své rodiče finančně rujnovaly. V Čechách má úroveň školství a vzdělávání tradici a měla velmi vysokou úroveň. To platí do jisté míry i dnes, ale bohužel se zvětšuje vzdálenost mezi možnostmi pro děti z bohatých a chudých rodin.
V městečku Agios Nikolaos na Krétě, kde jsem 15 let žila, jsem se seznámila se dvěma Češkami - Andreou Lainovou a Barborou Kselíkovou. Všechny tři máme stejně staré děti a také podobné problémy: Jak děti zabavit a zároveň podporovat rozvoj jejich osobnosti, jak jim vytvořit co nejpodnětnější prostředí. Často jsme se o tom bavily a vymýšlely pro naše prcky nejrůznější hry a aktivity. To, že jsme čerpaly z vlastních zkušeností a z materiálu v češtině, je přirozené, ale zároveň jsme si stále více uvědomovaly, kolik se pro děti ve druhé polovině 20. století v Československu udělalo a že v řečtině rozhodně podobný materiál nenajdeme. Po několika letech jsme zjistily, že toho máme na knihu a že by možná nebylo od věci ji vydat.
Vyžadovalo si rozhodnutí napsat pohádky, a to ještě v cizím prostředí, značnou odvahu?
Pro mě je psaní přirozená aktivita, je nedílnou součástí mého povolání a literatura je polem, do kterého fušuju s velkou vervou. I když Andrea a Barbora pochybovaly, že něco podobného zvládnou, nakonec je »spisovatelská vášeň« plně pohltila a společně jsme začaly rukopis budovat s cílem předložit rodičům materiál, který by jim pomohl přiblížit se vlastním dětem, dal návod těm, kteří nevědí, jak si s nimi hrát, ale zároveň aby knihu mohli samostatně číst i malí čtenáři, aby se ke knížce vraceli, aby nebyla jen na jedno použití, na jedno přečtení.
Takovým vedlejším cílem bylo ukázat, že jsme schopné naučit se řecky tak, abychom dokázaly tvořit hodnotnou literaturu. Vzorem nám byl Hrubínův Špalíček pohádek, který se najde snad ve všech českých rodinách. Ale nic jsme neopisovaly.
Na co jste se soustředily?
Naše kniha se jmenuje Mámo, táto, pojďte si hrát a je rozdělená do 14 kapitol. Těžištěm každé kapitoly je pohádka, kterou doplňuje písnička, návrh na společnou hru rodičů s dětmi a jednoduchý recept. Pohádky jsme převyprávěly současnou živou řečtinou, snažily jsme se uplatnit humor a nadsázku. Uvedené recepty mohou rodiče realizovat za pomoci svých potomků, nebo dokonce to mohou zvládnout děti samy, neboť je to něco, co našim dětem chutná.
Hry jsou vybrané tak, aby nebyla nutná dalekosáhlá a složitá příprava. Někdy není potřeba nic, jindy třeba jenom balon. Na doplnění jsme vybraly jednoduché české lidovky, na které jsme napsaly slova vztahující se k přečtené pohádce. Pohádky, hry, písničky a vůbec všechno, co v knize je, jsme bez milosti testovaly na vlastních dětech, a co neprošlo přes jejich kritiku, co jim nesedělo, nebo je nezaujalo, jsme bez milosti poslaly k vodě. Při výběru pohádek jsme se řídily kritériem, aby pohádky byly řeckému publiku neznámé a nebyly obsaženy ve sbírkách bratří Grimmů.
V našem špalíčku nenajdete ani Popelku, ani Karkulku, ani Šípkovou Růženku, ale např. Rozum a štěstí, Zlatovlásku, Pyšnou princeznu, ale také moderní pohádky jako Dařbuján a Pandrhola, S čerty nejsou žerty; Moře, strýčku, proč je slané; Krkonošské pohádky nebo Ať žijí duchové. Knížku přislíbila ilustrovat malířka, zpěvačka a textařka Sofia Prousali. Řeckou redakci obětavě připravila kolegyně archeoložka a básnířka Esther Pothulaki.
Vzhledem ke špatné ekonomické situaci v Řecku příprava vydání trvá déle, než bychom si přály, ale před velkými prázdninami bude kniha na trhu. Pohádky jsme také četli na nejrůznějších akcích, jako byl mezinárodní festival pohádek v Porto Rafti, v mateřských školách, na dětském festivalu v Agios Nikolas. Také jsme již jednu kapitolu (Proč je moře slané) vydaly knižně. Vždycky jsme velmi přísně zhodnotily reakce publika, abychom pak upravily a zdokonalily náš rukopis. Proto si dnes plně stojíme za svým dílem.
(...)
Lýdie GRECKÁ

Δεν υπάρχουν σχόλια:

Δημοσίευση σχολίου